Milovat sebe znamená mimo jiné zůstávat sám se sebou za všech okolností, i když je to výzva. Neodpojovat se od prožívání, a to ani ve vzteku, v bolesti, v ve ztrátě, v radosti, euforii… Cítit a ctít sebe a své limity, možnosti. Poznat sebe. Umět se sebou komunikovat s nadhledem pozorovatele a pozorovaného zároveň, mít pro sebe pochopení, lásku a soucit.

Pokaždé, a to i když chybujeme, chováme se nepříčetně, nepřítomně, i když to bolí, i když jsme plní emocí. I když nás minulost tahá za nohy zpátky. Zůstat sám sobě oporou a nejlepším přítelem. Zamilovat se do sebe…

Akceptovat sebe tak, jak jsem. V této chvíli, tu a teď, bez výhrad, výjimek a bez podmínek.

Podstata každého lidského tvora je dobro. Někdy ho překrývají velké mraky, ale je v každém. Je na nás, kterou cestou se každý den vydáváme, jaké volby děláme – zda směrem k dobru, tedy k sobě, nebo na opačnou stranu. Zda řídíme vědomě svůj život tak, abychom směřovali ke svému středu… nebo zda se necháme vynášet nevědomými silami směrem od něj.

Hravě, pomalu a jemně, bez drilu nebo cíleného “spravování”, s úctou k jedinečnému nastavení každého člověka. S vědomím, že každý z nás s sebou nese po léta neviděné (nebo budované, odpozorované, zděděné…) bloky, které nám brání ve svobodném prožívání situací a projevení emocí. S pochopením a vhledem k procesu, který probíhá. Provedeme Vás nápomocně a empaticky, ale bez zbytečného zasahování do dějů.